II. ročník soutěže   MZPR   "O POHÁR PREZIDENTA RK CZ"
Retriever klub CZ, OMS Kolín a Myslivecké sdružení Kňour Stříbrná Skalice ve dnech 21. – 22.6.2008 pořádali 
MZPR se zadáváním titulů CACIT, res. CACIT, CACT a res. CACT

 

http://www.horys-lov.cz/kynologicke-akce/zkousky/rk/001/cl-red-1/

     Po přečtení tohoto příspěvku níže uvedeného redaktora stránek "Horys-lov"
 K. Zelníčka jsem se rozhodla reagovat. Nemám ve zvyku a hlavně ani čas  se rozepisovat  a vyjadřovat  k takovýmto příspěvkům, ale nenechám se veřejně a  neprávem od autora příspěvku  napadat a rozepisovat o tom,  co se  nestalo a  nezakládá se na pravdě.

    
Moje fenka Awendy Belle Moravia, se na  MZPR v Kostelních Střímelicích umístila na čtvrtém místě. Na prvním místě skončila s plným počtem bodů Pavla Koukolová - CACT, CACIT, o druhé až čtvrté místo byl rozstřel. Zvolenou disciplínou byl marking.

Vendulka se tohoto rozstřelu účastnila - bojovala o titul res.CACIT a CACT.   Nezapamatovala si správně místo dopadu a  kus dohledávala nosem. Oba pejsci z rozstřelu LR i GR předvedli práci lepší a tak jsme získali titul  res.CACT.
Já jsem byla moc spokojená, ale jen do té doby, než jsme nastoupili k vyhlašování výsledků....

     Jak to všechno začalo.

     V sobotu ráno jsem vylosovala los č.6. První den jsme tak pracovali v první skupině a na disciplíny nastupovali jako poslední. Začínali jsme disciplínou chování  na  stanovišti v lese, dále následovala vlečka srstnaté, handling - pernatá, handling 2 kachen, přinášení kachny z hluboké vody.
    
Druhý den jsme byli ráno na nástupu přeřazeni do druhé skupiny, ve které jeden z vůdců odstoupil. Na všechny disciplíny druhého dne jsme tak nastupovali jako první  - vlečka pernaté, marking, vodění psa, dohledávka pohozené kachny, odložení a dohledávka 2 ks srstnaté - čtverec.

     Chování na stanovišti v lese. Měli jsme los číslo 6,  rozhodčí rozestavil vůdce na základě vylosovaných čísel od mého čísla 6 se postupovalo k číslům nižším.  Jiné než krajní místo jsme tak stejně  mít nemohli, nesetkala jsem se doposud na žádných jiných zkouškách s jiným systémem přidělování stanovišť. Co se týče střelby, nevím, proč střílela právě zmiňovaná paní Simona, ani nevím proč 2x a ne 5x. Hluboce se mne dotýká věta, cituji "Střelkyně měla nařízeno stát uprostřed šestice a měla od rozhodčího výslový zákaz vystřelit také krajním psům. Protože paní Ulmanová stála na kraji, je skoro jasné proč".  Mne to tedy jasné není, stála jsem na kraji,  ale bez jakéhokoliv záměru, s pány rozhodčími jsem se viděla poprvé ve svém životě, neznám je. Moje fena se neposunula od mé levé nohy, nestačím se divit, co je zde napsáno a upřímně - to jediné, co je k zamyšlení nad tímto výmyslem, je ostříží  zrak pana redaktora, který měl stanoviště po mé pravici , číslo losu 5.
Mezi námi stál pan rozhodčí, fena mi seděla  vedle levé nohy ... Asi mám výpadek paměti, jelikož si nepamatuji, že by se mi byť jen posunula, natož mi popošla na tři kroky ode mne, vcelku nemožné a hlavně nepřehlédnutelné. Jelikož bylo opravdu ticho, povely by nešly přeslechnout....a to je zde napsaná už jen upravená verze, údajně pan redaktor přilepšoval  tím, že mi Vendulka vyběhla a  k noze mi ji dotáhl  manžel..... škoda jen, že na tento postřeh neupozornil  ihned  po skončení této disciplíny, ale až špitáním  v den následující.
Já se toto dozvěděla před vyhlášením výsledků, po rozstřelu.Nechápala jsem, o čem je řeč.
    
A co se týče zmiňovaných liskanců... liskanec a ne jeden a pořádný by si zasloužil ten člověk, který při následující disciplíně, kterou byla  vlečka srstnaté - moje fena byla právě na této vlečce, začal  rozaportovávat jiného  psa právě v prostoru, kde neměl co dělat.
Když jej můj manžel  slušně a zdvořile  požádal, zda by mohl přestat, nebo se přesunout dozadu, že  svým halasným pokřikováním ruší  práci mé fenky,  sesypalo se na něj tolik vulgárních výrazů, že jej sem ani nebudu psát. Že by nezkušenost vůdce, který má za sebou absolvovaných kolem 60-ti klubových zkoušek?

     Po celou dobu zkoušek jsem byla s Vendulčinou prací moc spokojená, měla zaslouženě samé čtyřky a to až do poslední disciplíny, kterou byl čtverec 50x50 m.
Pracovala spolehlivě, i přes únavu radostně a s  jí vlastní chutí. V čtverci dohledala první kus během první minuty,  s druhým kusem měla problém. Stále mi sbíhala víc vlevo, jelikož bylo vedro, těžký terén, zchladila se v místní louži, ale i přes to  se mi ji podařilo znovu poslat dopředu a ztratila se mi z dohledu mezi stromky a v porostu. Prostředkem se pak vrátila i s kusem zpátky. Přinesla ho v deváté minutě a  zaslouženě jsme obdrželi známku 3,  na disciplínu jsme šli jako 11,  čtverec byl zapachovaný od ostatních psů. 
Na naváděcí straně jsem po skončení disciplíny nemohla najít vodítko, které jsem při vysílání položila bokem, aby mi nepřekáželo.
 Nevím, jak jsem vypadala při příchodu do korony, určitě zpocená díky vedru, ale vnitřně spokojená. Dočetla jsem se v příspěvku, že jsme na disciplíně byly  40 minut a druhý kus jsem si dohledala sama.  K tomu nemám co dodat, opravdu ubohé.  Kdo tam byl ví,... a že toto údajně říkali i vůdci  z naší skupiny mne moc, moc  mrzí. Nebo jde jen o to poštvat proti sobě lidi? Nevím. K zamyšlení vede i to, že na naši skupinu  zbyly už jen dva použité kusy zvěře. Byla jsem svědkem toho, když redaktor článku rozjel při návratu autem zpět odložené králíky, připravené pro naši skupinu, která zde čekala na začátek. Při výjezdu sice požádal o odklizení odložených batohů, ale hned vedle položenou a dobře viděnou zvěř rozjel. Náhoda, nebo snad špatný odhad krajnice cesty? Kam se poděl jeho ostříží zrak? Nebo jen neunesl svůj neúspěch  na zmiňovaných čtvercích?

     To, co napsal autor článku o návštěvě pana ing. Kováře na ZPR v Třeboni, to považuji za největší nehoráznost a drzost..
Velmi si pana inženýra Kováře vážím a patří mu můj obdiv, pro mne nadšený člověk nejen s obrovskými  výcvikářskými zkušenostmi,  vždyť jeho činnost, nadšení pro retrievery  i úspěchy hovoří za vše,
ale obávám se, že kdybyste před ním vyslovili mé jméno, nebude vědět o kom je řeč.

     To nejhorší mělo teprve  přijít. Když jsme nastoupili k vyhlášení výsledků, vůdce s losem č.5 stál vedle mne a  odplivnul si mým směrem a spustil něco v tom smyslu, že se mám stydět,  a jeho "ty se styď! a další nepublikovatelné narážky....nebraly konce...podotýkám, že jsem si nikdy s tímto pánem nepotykala a v daný okamžik jsem nechápala co se mi vlastně snaží říct.. Zasvěcení mne poinformovali, a já se tak poprvé dozvěděla o našem smyšleném chování na stanovišti v lese i dalších  ... a nechápala jsem......
    
Ta nejkrásnější věc zkoušek - slavnostní vyhlášení  a zakončení se pro mně stala tou nejsmutnější...... a snad i z vypětí po těchto dvou náročných dnech.... jsem se rozbrečela. Při cestě pro pohár jsem stěží zakrývala slzy.... Nevěřila jsem, že je toto vůbec možné ... v okamžiku, kdy se mám radovat z oprávněného  výsledku své fenky  - najednou tolik hořkosti, bezmoci.  To už je opravdu pryč doba, kdy jsem začínala se svojí nejstarší fenkou a na zkouškách vládla pohoda a příjemná atmosféra? Také děkuji jedné z vůdkyň, že mi otevřela oči a já teprve teď vidím, jak dokáží být někteří lidé zlí, závistiví a nepřejícní. To je na tom to nejhorší. Zklamání.  Na závěr pak přišla ještě narážka od pana redaktora článku na naše lovecké výcviky v Brně, které pořádáme, což už bylo úplně z jiného soudku, ale ...............možná právě v tomto je zakopaný pes..........kdo ví.

     Nikdy bych nevěřila, že je něco takového možné, že se o sobě dočtu  lži a pomluvy.
První moje reakce po ukončení těchto zkoušek  a při cestě zpátky byla, že končím se zkouškama, neboť  toto opravdu nemám zapotřebí.

     Mám práci se psy  moc ráda a  pohled na radostně pracujícího retrievera je pro mě tou nejkrásnější odměnou.
    
Právě proto  budu pokračovat dál, kvůli svým labradorkám, které mají  výhodu v tom, že je  takovéto články, pomluvy a lži  nikdy nerozhodí a jsou jim úplně ukradené. Naštěstí. Hlavně, že bude zábava a tou pro mé fenky práce je a v případě, ze se jim  něco nepodaří?   I to se stává.  A pak také kvůli těm lidem, kteří si práce nejen svých psů dokážou vážit a zkoušky z lásky k retrieverům pořádají. 
Budu věřit
, že takovýchto nadšenců pro retrievery je zatím většina.  I když....teď už vím své. 

    

Mgr.Radka Ulmannová